Kdo má v dnešní době peníze, může jít kdykoliv kamkoliv nakupovat. Protože k tomu peníze slouží. A je až s podivem, co všechno si třeba někteří lidé kupují.
Říká se třeba, že si nelze koupit lásku. Ale přesto u nás máme spoustu vykřičených domů, kde se právě takzvaná zdánlivá láska nabízí. A její dealerky najdeme třeba i u silnic v západním pohraničí, ne frekventovaných místech velkých a nejen velkých měst a podobně. Na rozdíl od otroctví si tady lze partnerku nebo partnera legálně koupit. I když vlastně ne koupit, spíš jen pronajmout.
Koupit si můžeme i leckterého politika nebo úředníka na významném postu. A říká se, že koupit se dá každý, jde jen o to, za kolik. Ale ani tady nejde vlastně tak docela o koupi, protože si nikdo takového veřejného činitele neodnese domů. To ale spíš jenom proto, že i když si ho koupí, nestojí o něj.
Kdo chce být podobně na prodej, nejednou si klidně i koupí místo na příslušné kandidátce. A k tomu si logicky často kupuje i své voliče. A je smutné, jak levně se dají nejednou voliči pořídit.
Koupit si pak lze i leckteré úřední lejstro. A je zajímavé, že jdou nejednou nejlépe na odbyt právě takové dokumenty, které nejsou určené k prodeji. Vysokoškolské diplomy, stavební povolení a podobně.
Koupit si lze třeba i svobodu. Vždyť jenom si tipněte, jak dlouho by jinak byli na svobodě lidé jako Krejčíř, Kožený a další jim podobní.
Koupit se dá to správné svědectví, ale třeba i mlčení. Případně si lze koupit i někoho, kdo se postará, aby ten, kdo by mohl mluvit, už nikdy promluvit nemohl.
Koupit si můžeme i něčí přízeň. Tu však většinou jenom tak jaksi na splátky. To znamená, že jakmile přestaneme platit, přijdeme o ni.
Je prostě spousta toho, co si lze koupit. A i já už pomalu uvažuji, co si asi koupím. Až dostanu honorář za tento článek. Možná si za něj pořídím až tři koblihy. I když z toho mám dost divný pocit. Protože představa, že se za nevelký honorář za tento jediný článek kdysi dali v předvolební kampani koupit až tři voliči jistého hnutí…
Koupit se dá snad všechno
