Každý člověk se o to tak nějak povědomě snaží a hledá si bydlení. Mimo jistých skupin, které se spoléhají na stát a ten jim vždycky něco najde. Někdy dokonce i zadarmo. Je to naprosto přirozený pud, aby měl člověk kam jít se třeba jen osprchovat a lehnout si. Byt může být naprosto prázdný, ostatně můj partner začínal také tak. U kontejneru otočil několik bedýnek od čehosi a měl stůl a židli. Nábytek si pořizoval postupně a nyní už má vše. Protože má rád kytky, tak u něj vypadá tak trochu jako v džungli, květiny a ibišky kam se podíváš, ale je to jeho domov. Všichni lidí však takoví nejsou.
Je tu sorta houmelesáků, česky bezdomovců, kteří nemají zájem o nic jiného než alkohol. Všechno ostatní je jim naprostá putýnka. Nestarají se o to, aby si ten byt nějak obstarali a aby měli případně i práci. Kašlou na to. Inu v podstatě je to jejich věc, kdyby ovšem nedělali nepořádek mezi lidmi a neobtěžovali je. A nikdo na ně nemá páku, aby je nějak uklidil někam, kde by si mohli vyvádět do alelujá. Je snad chyba v zákonech? Asi ano, protože pokud nikoho nenapadají nebo neznečišťují okolí, nemůže je odtamtud nikdo vyhodit, leda by šlo o soukromý pozemek. A tohle je problém všech měst.
Při návštěvě Hamburku jsme procházeli mezi hotely pro smetánku a tam to tedy vypadalo opravdu noblesně. Ale my chtěli vidět i druhou stranu mince, a tak nás tam průvodce zavedl. Jestli je u nás těch nuzáků parta, tak tam jich muselo být part asi deset. Nelze ani popsat ten humus všude kolem a smrad. Na zemi spousta střepů, nepořádku a prostě něco neuvěřitelného. Vypadli jsme neskutečně rychle a v žádném případě se tam nemínili už nikdy znovu podívat. Traduje se mezi lidmi, že někteří za to nemohou. To lze připustit, ale jak říká můj partner. Můžeš spadnout na hubu, někomu to dokonce prospěje. Ale nesmíš zůstat ležet na zemi. Musíš se znova zvednout a znovu bojovat.